Podél Hadí řeky do Svatojánských proudů


květen, L.P. 2016

autor: PES

Trampové Pejsek, Pes, Andersen, Srstka a Eda z osady Pozvolná Smrt pod velením šerifa Prdlavky vyrazili do divočiny kol Hadí řeky. Doprovázel je Prcek a v sobotu k večeru se U Taterů přidružila další část osady v podobě Sršně, Beckřiho a Paviána.

Byl květen, pozdní odpoledne. Slunce hřálo, jakoby se už už nemohlo dočkat léta, a muži osady Pozvolná Smrt seděli na zahrádce nádražní restaurace pražského Braníku, ochlazovali svá vyprahlá hrdla branickým mokem a čekali, až na nejbližší koleji zastaví slavný Expres Praha – Paříž – Dobříš a odveze je do osady Čisovice, stojící na divokých podbrdských pláních.

K večeru se usadili v hospůdce na hřišti. Místní hostinský kol nich tančil, neb tušil výjimečný výdělek. Poznal v nich muže piva a lihovin se neštítících, po zábavě toužících, zatímco obvyklí hosté z řad místních sportsmanů tu holdují převážně syceným sodovkám a nápojům lihuprostým, maximálně si po výhře svého klubu dají na oslavu lehké zázvorové pivo.

Hockeyový mač a bubliny

Po pořádné večeři, spláchnuté zlatavým mokem, přišel čas na sport. Snad celá osada Čisovice se sběhla do hospody, neboť zde v koutě stál výkřik technické revoluce – televizor. A zrovna toho času byl vysílán mač mezi národním mužstvem a ruskými bohatýry v hře zvané hockey. Tento sport se do Evropy dostal z kanadského zámoří a rychle se stal oblíbenou zábavou širokých měšťanských mas, přičemž dosti dlouhou dobu byl nazýván původním indiánským názvem "hoghee", což znamená "bolí to". Toto pojmenování jest vcelku výstižné, protože kdysi poražení v této hře byli biti holemi po hlavě, zatímco dnes podobné výkřiky vydávají fandové (neplést s muži pojmenovanými František), když u pokladen platí za lístky na zápas.

Trampové se nechali strhnout průběhem mače a společně s osazenstvem hospody fandili, neboť národní team hrál jak za starých zlatých časů, kdy kouzelná hůl Jágrova měnila soupeře v solné sloupy a rány Reichelovi hřměly světu strašlivěji než husitský chorál. Jak se jen tento zápas lišil od domácí mistrovské soutěže, zvané liga. Ve starých dobách byly i zápasy mezi domácími teamy fanouškovsky vděčnou podívanou, neboť obě strany usilovaly o vítězství, aby se co nejlépe umístily v ligové tabulce. Dnes usilují obě strany o nerozhodný výsledek, aby jim vyšel křížek, který společně vsadily do Fortuny, což se zase nelíbí divákům, kteří vsadili jedničku nebo dvojku. Ti pak na zápasy rezignují a samotný sport tím trpí, neb není čím platit funkcionáře klubů. Tentokrát však šlo o čest národa a čeští internacionálové rozstříleli ruské mužiky vysoko 3:0. Vítězství českých barev bylo drtivé a v hospůdce na hřišti vypukla sláva.

Tramp Srstka, který byl již od rána silně nervózní, protože byl pátek a on ještě stále nic neslavil, objednal rundu a trampové sáhli po nástrojích. Dlouho do noci se pak do dalekého okolí nesly krásné trampské písně. I místní přisedli a trampská hudba, ještě před desítkami minut jim tak cizí a nesrozumitelná, počala si dobývat srdcí i myslí tohoto prostého lidu, který doposud znal pouze ryčných tónů místní řeznické dechovky. Za zahranou píseň na přání „Kopu si hrob chlupatou patou“, ze kterého znali trampové pouze osobitě upravený refrén a hráli jej tedy asi desetkrát dokola, tvaříce se, že to přesně takto to velký John A. Lomax složil, byli dokonce oceněni dvěma zaprášenými lahvemi šumivého vína světové značky, jak alespoň slibovala etiketa.

Směr Štěchovická laguna

Noc strávili v divokém hvozdu U Bratřínova. Poledne je již zastihlo srkat polívku v místním hostinci. Jen jeden z původní sestavy chyběl. Byl to Pejsek, který za ranního kuropění, kdy měla většina jeho pardů ještě hlubokou půlnoc, odešel na vlak. Táhlo jej to zpět do kodské divočiny, kde měl u ledovcového jezera postaven malý srub. Již několik let pravidelně opouštěl rodinný krb i osadní akce, pokoušeje se najít tajemný poklad nesmírné ceny, zakopaný prý kdesi v úbočí některého z kodských vrcholků. Doposud však narazil toliko na bohatá ložiska kovových nádob, jež tu zbyly ze starších kulturních období.

Ostatní zatím v Bratřínově spláchli polívku několika pivy a vnořili se opatrně do nitra pralesa v údolí Snake River. Dobře totiž znali pověsti, jež kolovaly krajem. O divoké zvěři, která vyhládlá tu a tam napadla turistu, poklidně šlapajícího po značené stezce, a co hůře pak zkazky o zdivočelých mastňácích, kteří si koupili v tomto prastarém trampském teritoriu chatu, oplotili ji a pak zde, v klínu hlubokých skal a temných lesů, bez televize a připojení k internetu, propadli šílenství. Minuli Ascalonu, u které někteří zavzpomínali na bezstarostné mládí, kdy rum tekl proudem a zapíjel se vodou z Kocáby, a maje v čele zkušeného stopaře, který by je varoval před jakýmkoliv nebezpečenstvím, probíjeli se divočinou dál na východ.

Bylo o dvě hodiny později a pohled na osadu Maják, u níž trampové dali odpočinout znaveným tělům a ráchali si nohy v chladivé říčce, je naplnil tísnivou úzkostí. „Hle, jak daleko se již civilizace zařízla do divočiny a proměnila tak místa, kde kdys přežili jen praví muži, v načinčané domovy paďourstva“, povzdechl si šerif. Otylé postavy masňáků se zde válely na ukázkově posekaných anglických trávnících, děcka svým řevem plašila zvěř na míle daleko a ženy seděly na skládacích lehátcích, čtouce stará čísla Pražanky. Když pak dvě seňority, notně odrostlé dívčímu věku i mírám, vyrazily k říčce, snad v touze ulovit statného trampa, a odhodily skrovné šatstvo, usoudili westmeni jako jeden muž, že odpočinku bylo dost a zmizeli bleskově v houštinách.

Soumrak květnového dne, snášející se pomalu nad divokými vrcholky skal svírajícími ve svém klínu štěchovickou lagunu, je zastihl v hospůdce ve Štěchovicích. Seděli již dobrou hodinu u stolu pod kaštany a probírali události nejtěžšího kalibru, jimiž byl doposud naplněn den. "Pivo!" sípěl Pes zprahlými rty, když čekali skorem půl hodiny. "Království za jediný půllitr!" I ostatní kleli a nadávali, až se místní honorace, jež zašla na kávu a šlehačkový dort, s nelibostí otáčela. „Kdo by neklel za těhle poměrů!“ rozčiloval se nahlas Andersen, zatímco žíznivý Srstka mlčky zabodával do stolu svůj oboustranně broušený Mikov, sledujíce temným zrakem místního pingla. Ten, celý roztřesen, konečně přinesl půllitry naplněné pěnivým ležáčkem, přičemž jim na tácek připsal další tři čárky za hosty od vedlejšího stolu. Asi to by nějaký místní zvyk.

„Tma padá na kraj celý“ zdeklamoval situaci šerif. „Takhle ve slovutné hospodě U Taterů, kde nás již očekávají, nebudem v žádnej rozumnej čas. A v cestě nám stojí Homole!“ Hlavy všech se obrátily k jihu, kde se nad Štěchovicemi vypínal do výše strašlivých 448 m nad mořem vrch hory Chlum, zvaný též Homole, vedle nějž je Matterhorn pouhým cvičným kopečkem Akademického klub alpinistů. „Nezbývá, než se pořádně posilnit a vyrazíme,“ děl šerif a sklo o sebe zazvonilo. V okamžiku, když nesli k ústům po okraj naplněné půllitry, ozvalo se prudké skřípění brzd a u krajnice zastavil dodávkový vůz. „To je teda pěkné trampování, chátro jedna lesní…“ ozval se známý hlas a z auta vykoukla rozesmátá tvář jejich osadního druha Terezy, jenž musel strávit sobotní den prací na panském a nyní stíhal své pardy vozmo. Po bouřlivém přivítání naskákali trampové do vozu a ten zmizel jako duch v padajícím šeru.

Potlach U Taterů

Zalétneme-li pohledem přes Bali, Jávu, Rumbu, Sambu, Paso Doble, Jamajku, Haiti, Kubu, Long Island a Long Drink, a pak dál přes dosud neprobádané ostrovy ležící v široširé pláni slapské, tak tam na východ od Orientu, v klínu hlubokých hvozdů, leží osada Třebenice. V jejím horním rohu pak stojí slavný trampský Interpajzl U Taterů. Zde své písně do ticha noci pěl Jarka Mottl, ohnivou whisky popíjel Bob Hurikán a později řádil i sám velký Jarda Štercl. Podle pověstí právě zde potkal pistolník Chris Adams svého druha Vina, štípajícího za lokálem babičce Taterové dříví, aby měl na pivo a uzenáče. O něco později pak tito dva společně s pěti pistolníky chránili malou vesničku kdesi v Povltaví, jejíž obyvatele ohrožovala banda Buen Companero Seguridad Pública vedená legendárním Calverou. Ale to už je jiný příběh. Právě zde po desítky let muži divočiny našli vždy dosytosti všeho, co si jen srdce trampovo může přát, především pak dobře čepované pivo, pikantní Hermelíny a výborné utopence, na které se dodnes stahují gurmáni z širokého okolí.

V lokále, jehož interiér se za poslední staletí ani v nejmenším nezměnil a jemuž dodnes vévodí hrdý nápis „Hubte trampy – serou v lese“, seděli trampové z osad Ztracená naděje a SKOT svorně s chlapci osady Pozvolná Smrt. Krom Terezy, jehož si v podstatě stopli po cestě, dorazily i posily v podobě Sršně, Beckřiho a Paviána. Když chlapci spláchli prach z cest, chopili se nástrojů a vypukl řáckej potlach.

Venku již padla tma a Interpajzl U Taterů se otřásal v ďábelském rytmu trampské hudby. Místní spokojeně užívali zábavy a kvalitních lihových nápojů, a společně pěli oblíbené písně. Věkovití trampové pak se slzou v oku naslouchali melodiím, jež jim připomněli mládí prožité v divokém kaňonu Svatojánských proudů, když ty ještě bouřily divokým skalnatým krajem. Při jednom veselejším, skoro až lidovém popěvku se v rohu lokálu vztyčila v celé své výšce stopadesáti centimetrů doposud ve stínech sedící trampka Květa, která jakoby náhle omládla minimálně o šedesát let, a děla: „U velkého Boba Hurikána, jenž byl mojí první láskou! Písně, které hrajete, ve mně probouzí cosi dávno zapomenutého… Zahrajte mi ještě nějakou oplzlou!“ V tu chvíli dostal Pavián chuť na rum, a protože byl kamarád, dostal chuť na rum pro všechny… Dva rychlé tuplované rumy udělaly své. Během chvilky trampové, jimž stoupl rum do hlavy, hulákali do širokého okolí oblíbenou píseň „Jen nevěř hochu ženám, ženy jsou samá lež!“ a tancovali na hrubých dřevěných stolech. Šerif a Srstka pak pyšně vypínali klenutou hruď a mocné bicepsy, tancujíc do půli těla. A tak se stalo, že již lehce po půlnoci ulehli sveřepí synové divočiny, trampové osady Pozvolná Smrt, na travnatý pažit před chajdou Franty Hackera, emeritního sheriffa osady Ztracenka, jež svým pardům nabídl útočiště, a zpiti slávou a rumem usnuli spánkem spravedlivých, hlasitě chrápajíc v kánonu do rytmu písně Kampak trampe.

Svatojánskými proudy ku Praze

Ráno probudilo trampy slunečním svitem a vůní černé kávy. To sličná družka Franty Dana podávala bohatou snídani. Po srdečném rozloučení se krátce stavili U Taterů a poté se spustili neznačenými stezkami, vyšlapanými toliko divokou zvěří, hustým pralesem k toku Staré řeky. Zde po turistické cestě proudily davy turistů a rodin, kteří vyrazili v tuto krásnou neděli na výlet, proto trampové jen letmo kývnutím hlavy pozdravili Mravenčí skálu a ostrým tempem vyrazili ke Štěchovicím. Když je pak v pozdním odpoledni unášel autobus na Prahu, ozvalo se zdáli, jako na rozloučenou, zahoukání Primátora Dittricha, kotvícího v štěchovické rejdě.

HOWG! Domluvil jsem…

Dnes: 0 Včera: 0 Týden: 0
© 2005-2017 - TO Pozvolná Smrt